Logo

 

Homeopatie - alternativní léčba na přírodní bázi

 

Základy homeopatie

V roce 1780 zahájil svou praxi německý lékař hahnemannDr. Samuel Christian Frederic Hahnemann M.D. (1755-1843). Studoval medicínu a chemii na univerzitě v Lipsku. Působil 9 let jako lékař v Gommernu, vydal tam svou první vědeckou práci o léčbě chronických nemocí, obsahující již kritiku současné medicíny. Postupně byl rozčarován bolestivými a neúčinnými léčebnými metodami s vedlejšími účinky. Zanechal lékařské praxe a začal se věnovat výzkumu, studiu, překládání a psaní. Položil základ podrobně rozpracovanému principu homeopatie " similia similibus curantur", (podobné podobným se léčí). Ty symptomy, které může lék vyvolat u zdravého jedince, dokáže vyléčit u nemocného. Homeo - stejný, Pathos - nemoc.

1. zkoušku homeopatického léku „China“ vyzkoušel na sobě, zjistil, že u zdravého člověka se objevují příznaky malárie, tedy symptomy nemoci, která se tímto lékem léčí.

Během dalších 6 let provedl řadu provingů na svých známých. Začal předepisovat léky dle nashromážděných materiálů zcela odlišně od konvenční medicíny, tedy založené na zákonu podobnosti – similia similibus curantur (podobné podobným se léčí).

Nepodával nikdy více léků současně. Léky ředil (potencoval) a zjistil, čím je lék více zředěný, tím je účinnější. Při třepání (potencování) se z výchozí látky uvolňuje síla či energie, která se otiskne do rozpouštědla (alkohol, voda) a toxické látky se ztratí.

V roce 1810 vydal „Organon léčebného umění“, kde vysvětli podstatu homeopatické filozofie a v Lipsku své názory a učení na univerzitě přednášel.

Efektivnost homeopatie jako nové léčebné metody se projevila poprvé při epidemii skvrnitého tyfu, která propukla po slavné bitvě národů u Lipska r. 1813. Zatímco jiným lékařům umírala až jedna třetina nemocných, z Hahnemannových pacientů zahynula jen jedna stará žena.

Stal se proslulejším a v roce 1831, kdy ve střední Evropě vypukla epidemie cholery, používal v počátečních stádiích homeopatické léky. Doporučoval také karanténu, dezinfekci (vše infikované muselo být spáleno), jeho myšlenky předběhly dobu – Pasteurova teorie o mikrobiálním původu nemocí a Listerovy základy dezinfekce nebyly ještě na světě.

Po celé Evropě homeopati dosahovali lepších výsledků než konvenční lékaři. U homeopaticky léčených pacientů se úmrtnost pohybovala mezi 2,4 -21%, alopaticky léčených umíralo víc jak 50 %.

Hahnemann vyvinul systém účinného léčení bez vedlejších účinků, a tím dal světu neocenitelný dar.

 

Hahnemannovi pokračovatelé

Hering

Constantine J. Hering (1800-1880)
Proslul provingem léku „Lachesis“ (hada křovináře), který provedl sám na sobě.
Z jeho děl nejznámější jsou zákony o průběhu léčby : 

a) ze životně důležitých orgánů ven na periferii
b) léčba probíhá shora dolů od hlavy ke končetinám
c) symptomy odcházejí v pořadí opačném od nejnovějších chorob k nejstarším, než jak se původně objevily. 

Rozvinul teorii miasmat – genetické zátěže (znečištění). 

 

KentJames Tyler Kent (1849-1916)

Jeho významná publikovaná díla jsou Repertorium, Filozofie a Materia Medica. Kentův popis obrazu léků, známý jako konstituční typ, je založen na emocionálních symptomech pacienta.

 

Homeopatie ve světě

Podle statistik Světové zdravotnické organizace je homeopatie druhá nejrozšířenější léčebná metoda na světě.

Na prvním místě je čínská medicína, na druhém místě je homeopatie, na třetím místě je herbalismus, nebo-li léčba přírodními prostředky a teprve na čtvrtém místě je klasická medicína.

Homeopatie je v současné době rozšířená po celé Evropě, zejména v Německu, Rakousku, Belgii, Holandsku, Dánsku, Švédsku, Itálii, Španělsku, Francii, Irsku, Švýcarsku, Indii, USA. Populární je velice ve Francii, kde se používá k léčení více homeopatických léků současně v nižších potencích, a tím se odklání od klasického holistického přístupu.

Homeopatie je také rozšířena v asijských zemích od Pákistánu po Srí Lanku. V Indii má homeopatie plnou podporu vlády, je oficiálně uznávaná jako samostatný lékařský obor a rychle se rozvíjí. Indie je stát s největším počtem homeopatických nemocnic na světě.

Ve Velké Británii mají profesionální homeopati soukromé ordinace a mnozí z nich pracují na klinikách, kde se téměř bezplatně léčí chudí lidé. Od 1946 je ve Velké Británii homeopatie oficiálně schválena jako léčebná metoda. Popularita ve Velké Británii v současné době stále stoupá i britská královna má svého dvorního homeopata, je jím Dr. Fischer (jeho dědeček pocházel z ČR).

 

O léčbě

Praktikuji klasickou konstituční homeopatii orientovanou na indické metody bratrů Sehgalů a dr. Rajana Sankarana. Pro odběr případů jsou klíčové symptomy mysli pacienta. Každý případ odebírám individuálně a metodou po časových vrstvách (vrstva = problém, choroba ). Technika odběru po časových vrstvách se ukazuje nezbytná u pacientů, kde působí převážně alopatická (západní) medicína. Konstituční homeopatie má také své významné místo, s čistými obrazy léků se v dnešní době setkáváme v zemích třetího světa, nebo i u nás u pacientů, kteří odmítají alopatickou léčbu a očkování, lidé z hor či zemědělských usedlostí, či lidé stojící z jakýchkoliv důvodů mimo společnost. V homeopatii termín „ konstituce“ znamená celkový zdravotní stav jednotlivce včetně temperamentu a veškerých dědičných i získaných vlastností.

Pouze správnou volbou léku můžeme totiž záhy a trvale obnovit největší z pozemských statků, zdraví těla a duše.

Cílem je vyhledat mezi léky, známými svými čistými účinky, takový prostředek, jehož celkové symptomy se co nejvíce podobají nejen objektivně se projevujícím příznakům, ale především i symptomům duševního a citového stavu. Tímto lékem, homeopatickou léčebnou potencí pak může být choroba odstraněna.

 

Jak může homeopatie pomoci

Individuální homeopatie funguje u akutních i chronických nemocí. Akutní nemoc má tři stadia:

- inkubační dobu

- akutní fázi

- stadium rekonvalescence

Akutní nemoc s následnými komplikacemi se může vyvinout v dlouhotrvající chronickou nemoc. Chronické nemoci, které homeopatie léčí např.: artritida, srdeční onemocnění, duševní onemocnění, diabetes, rakovina, aids, alergie, ekzémy, u dětí záněty středouší, opakující se infekce dýchacích cest, trávicí obtíže, nespavost, bolesti hlavy a migrény, přechozené chřipky, záněty urogenitální, ledvinové, žlučníkové, poruchy menstruačního cyklu, potíže v období těhotenství, klimakteria, poporodní traumata.

Zvýšený výskyt těchto chorob je s současné době částečně zapříčiněn zátěží způsobenou velkým množstvím chemických látek, zbytečným užíváním alopatických léků a znečišťováním životního prostředí.

S nejdramatičtějším průběhem se setkáváme při hormonální léčbě, zde je navrstveno několik konstitucí v závislosti na historii osobní i rodové, nelze tedy vystačit s jedním konstitučním lékem. Při častém podávání alopatických léků dochází k oslabení imunitního systému. Alopatické léky nefungují na každého, přibližně fungují u 30 – 50 % lidí. Ti lidé, u nichž léky nefungují, mají vedlejší účinky z těchto alopatických léků. Sice se zdravotní stav u nich zlepší, ale pouze jen na chvíli a pak se člověk propadne do problémů, které předtím nikdy neměl.

V důsledku alopatické léčby jsou silně zkresleny fyzické symptomy, ztrácejí dobrou vypovídací hodnotu o kořeni nemoci. Proto vzrůstá význam symptomů mysli, které zůstávají neporušené a informují homeopata o skutečném obrazu, kořeni nemoci, k němuž homeopat hledá lék na základě zákona podobnosti. (similia similibus curantur).

Homeo = stejný Pathos = utrpení, nemoc

Homeopatie nastartuje ozdravný proces. Homeopatický lék působí na obnovu vnitřní rovnováhy. Správně zvolený homeopatický prostředek je tím zevním podnětem, který doplní tělesnou vitální sílu a oživí tělu vlastní léčivé síly.